Jak funguje invazní dynamika
“Velkohlaví mravenci”, kteří byli do Keni pravděpodobně zavlečeni přes globální námořní dopravu a mezinárodní cestovní ruch, začínají vytlačovat původní “akáciové mravence”. Ti původní mravenci hrají důležitou roli v ochraně stromů před býložravci, jako jsou sloni. Když jich ubude, sloni ničí více stromů a tím se rozhoupá nejen vegetace, ale i živočichové závislí na těchto stromech.
Co se děje v potravním řetězci
Úbytek stromů zasahuje i lvy, pro které akácie představují důležité úkryty při lovu zeber. Jak říká jeden ze spoluautorů, Jacob Goheen z University of Wyoming (Spojené státy): “Když máte invazní druhy, mohou ovlivnit jiné druhy, které by se na první pohled nezdály mít s invazí nic společného, takovým zvláštním, nepředvídatelným způsobem — způsoby, které jsou skryté, ale velmi vážné.” Mezi lety 2003 a 2020 lvi ulovili o 25 % méně zeber, což snižuje jejich zdroje potravy.
Kdo na to upozorňuje
Studii vedli odborníci včetně Corinny Riginos, která upozorňuje, že dění kolem invaze velkohlavých mravenců se neustále mění: “Invaze velkohlavých mravenců v podstatě mění všechno, a trvá to, než se všechny tyto dynamiky projeví.” Dodává, že bez dostatečných dat je těžké navrhnout účinná opatření pro řízení situace.
Možnosti řešení a jejich omezení
V americkém státě Florida se s velkohlavými mravenci často bojuje insekticidy, které ale mívají nežádoucí vedlejší účinky. Chemikálie mohou být toxické nejen pro cílové invazní druhy, ale i pro řadu původních organismů, a jejich použití může způsobovat zdravotní problémy u lidí. Riginosová zdůrazňuje, že volba správného postupu je složitá, pokud nemáme dost dat o dlouhodobých důsledcích invaze.
Co s tím pro budoucnost
Invazní druhy jako velkohlaví mravenci můžou způsobit následky, které se projeví až dlouho po jejich prvním zavedení. Škody nejsou jen v přímých biologických interakcích — může být ovlivněno mnoho druhů a často v nečekaných směrech. Jak říká Riginosová: “Už jsme viděli důkazy velkých změn. Co se stane dál?”
Pochopením těchto ekosystémových provázaností může vědecká komunita lépe připravit strategie, které nejen upozorní na možné hrozby, ale pomůžou i lépe chápat složitost ekologických systémů globálně. Odpovědné řízení invazních druhů a zvyšování informovanosti jsou klíčové pro ochranu biodiverzity v rychle se měnícím světě.
