Co všechno našli a proč je to zvláštní
Nález je netypicky bohatý pro severní Evropu. Muž byl uložen v úzké jámě vystlané červeným okrem, obalený pigmentem a přikrytý zhruba 140 kusy jantaru z baltského pobřeží. Jantar (známý jako succinit) pochází z jižního Baltu a jeho stáří se odhaduje na přibližně 44 milionů let. Kusy jantaru byly naaranžovány ve dvou lesklých vrstvách podél okrajů hrobu.
Nad tělem ležela také symbolická kamenná a pazourková zrna, která zřejmě představují kompletní nože a šípy. Mezi artefakty vědci rozpoznali i flintový hrot oštěpu. V blízkosti hrobu byly dílny na výrobu místních břidlicových seker a dlát — předměty, které pravděpodobně sloužily k výměně za importovaný jantar.
Co to říká o společnosti a symbolice pohřbu
Hrob nese stopy takzvané “prestižní ekonomiky”, kdy se zvláštní věci jako jantarové ozdoby a dovážené nástroje používají k signalizaci společenského postavení. Muž byl pohřben přímo na sídlišti, nikoli na velkých předkovských hřbitovech běžných pro mezolitické a neolitické komunity, což ukazuje na netradiční sociálně-kulturní praktiky té doby.
Chemické analýzy ukázaly neobvykle vysoké hladiny arsenu v půdě, což naznačuje, že zemřelý mohl dlouhodobě žít v oblasti kolem Onegy. Přítomnost importovaného pazourku v regionu bez přirozených ložisek tohoto materiálu svědčí o kontaktech nebo obchodních vazbách s oblastmi, kde se pazourek těžil.
Kdy hrob pochází a kdo mohl být pohřbený
Datování hrobu je kolem 3 400 př. n. l., tedy přibližně 5 400 let zpět. Podle vědců mohl být “jantarový muž” obchodníkem z východního Baltu, nebo někým z jeho blízkého okolí, kdo strávil většinu života poblíž jezera Onega. Nálezy u hrobu — importované ozdoby a místně vyrobené břidlicové nástroje — mohly fungovat jako výrazné vizuální symboly prestiže, podobně jako oblíbená bunda schovaná jen na slavnostní příležitosti.
Tento objev poskytuje detailní pohled na materiální a kulturní praktiky eneolitu a vybízí k přemýšlení o obchodu a kulturních výměnách v Evropě před tisíci lety. Význam těchto artefaktů a zvláštní hrobové praktiky ukazují složitost a propojenost tehdejších společenství, připomínají, že i na břehu jednoho z největších sladkovodních jezer Evropy existovaly bohaté a komplexní kulturní vazby.
