Podle psychologie mají lidé, kteří neustále skáčou do řeči, těchto 7 skrytých vlastností

Většina lidí, kteří přerušují, to nedělá úmyslně, aby uškodili. Za tímhle chováním často stojí určité psychologické rysy. Tady je sedm z nich a pár tipů, jak vést rozhovor bez neustálého skákání druhým do řeči.

Problémy s ovládáním impulzů

První rys je špatná kontrola impulzů. Někteří lidé automaticky zareagují, jakmile jim něco probleskne hlavou.

Jde o funkce řízení chování (výkonné funkce), tedy schopnosti jako plánování a regulace jednání. Představte si mozek jako rušnou křižovatku, kde semafory občas selžou.

Praktické řešení může být mít po ruce poznámkový blok a napsat si nápad místo toho, abyste hned přerušili.

Silná potřeba uznání

Další rys je potřeba potvrzení od druhých. U takových lidí přerušování slouží jako způsob, jak získat pozornost a ujištění.

Často se snaží příběh „přetlačit“ nebo opravují maličkosti a vrací téma k sobě. Pomůže klást zajímavé otázky a nechat ostatní domluvit — tak získáte uznání i bez přerušování.

Sociální úzkost: strach z ticha

Sociální úzkost taky může vést k přerušování. Pro některé lidi je ticho v rozhovoru nepříjemné až nesnesitelné.

Aby ten pocit zvládli, vyplňují mezery a dokončují věty druhých. Trénink snesitelnosti ticha může přinést emoční klid a stabilitu.

Více se zaměřují na odpověď než na pochopení

Někteří lidé místo toho, aby naslouchali, už si připravují svou odpověď. To vede k přerušení dřív, než druhý dokončí myšlenku.

Při aktivním naslouchání pomáhá zopakovat si v hlavě posledních pár slov mluvčího — to vrátí pozornost na obsah, ne na to, co řeknete vy.

Konverzace jako soutěž

Někteří lidé berou rozhovor jako soutěž. Přerušování jim slouží k opravám nebo k předvádění převahy.

Každý příběh se stává otázkou „kdo má víc“, což je vyčerpávající. Zastavte se a zeptejte se sami sebe, jestli jde o navázání kontaktu, nebo o soutěžení.

Emoční reaktivita při nesouhlasu

Když se někdo cítí ohrožený, kritizovaný nebo nejistý, často přeruší jako reflex, aby znovu získal pocit kontroly nad emocemi.

Tenhle ventil napětí ale může rozhovor zhoršit. Lepší je zhluboka se nadechnout a nechat mluvčího dokončit myšlenku.

Neuvědomují si, jak to působí

Poslední rys je nedostatek povědomí o tom, jak přerušování působí na ostatní. Někteří si ani neuvědomují, že to dělají často, a dokonce si myslí, že tím pomáhají.

Řešením může být požádat o upřímnou zpětnou vazbu — to je často klíč k lepšímu pochopení vlastního chování a jeho účinků (což umožní změnu).

Přerušování bývá často obranným mechanismem, zafixovaným zvykem nebo výsledkem přetíženého nervového systému. Dobrá zpráva je, že zvyky se dají změnit.

Nízká emoční inteligence může způsobovat napětí a problémy ve vztazích. Uvědomění si těchto mikronávyky a sebepoznání může přinést lepší pochopení sebe sama.

Jak by vypadaly naše konverzace, kdyby se každý z nás cítil víc vyslyšený? To je otázka, kterou stojí za to si položit. Cílem je vzít tyhle myšlenky a hned dnes pracovat na lepší kvalitě našich rozhovorů.