Černobylská zóna vyloučení (Chernobyl Exclusion Zone, CEZ) se pomalu mění v jeden z nejrozsáhlejších vědeckých experimentů na světě. Tato oblast o rozloze přibližně 2 590 km², která obklopuje místo jaderné havárie z roku 1986, je teď středem pozornosti biologů zkoumajících dlouhodobé účinky radiace na volně žijící zvířata. Příběh vlků, kterým se v zóně daří, otevírá nové otázky nejen o tom, jak se adaptují na extrémní podmínky, ale i o možných poznatcích využitelných pro lidské lékařství.
Co se stalo a proč je tu zóna
Dne 26. dubna 1986 došlo v jaderné elektrárně v Černobylu (na ukrajinsko‑běloruské hranici, tehdy součást Sovětského svazu) k tragické havárii. Série výbuchů páry vedla k jadernému tavení, což postihlo stovky tisíc lidí a zásadně změnilo okolní krajinu. O čtyřicet let později se oblast stále vyvíjí a vědcům poskytuje možná kdysi nepředstavitelnou šanci sledovat, jak se příroda mění pod vlivem ionizujícího záření.
Zajímaví obyvatelé CEZ: rosničky a psi
Výzkumy v CEZ přinášejí překvapení. V roce 2016 vědci zjistili rozdíly mezi východními rosničkami žijícími v CEZ a těmi z okolních oblastí. V roce 2023 pak studie ukázala genetické odlišnosti mezi psy v CEZ a psy žijícími pouhých 16,1 km daleko v Černobylu. Tyto nálezy naznačují, že místní populace se postupně geneticky přizpůsobují specifickému prostředí s radiací.
Vlci pod drobnohledem vědců
Důležité objevy o černobylských vlcích přineslo intenzivní desetileté sledování, které vedli bioložka Cara Love a Shane Campbell‑Stanton z Princeton University. V roce 2014 vědci nasadili obojky s GPS a dozimetry záření a díky tomu zjistili, že hustota populace vlků v CEZ je sedmkrát vyšší než v chráněných oblastech sousedního Běloruska, což může ovlivnit ekologickou rovnováhu. Campbell‑Stanton uvedl, že vlci v této oblasti představují “zajímavou příležitost k pochopení dopadů chronické, nízkodávkové, vícegenerační expozice ionizujícímu záření.” Studie tak ukazuje roli vlků jako vrcholových predátorů, kteří odebírají kontaminovanou kořist a tím umožňují zkoumat radiaci až na dno potravního řetězce.
Genetické změny a co to může znamenat pro lidi
Rychlost přírodního výběru v CEZ vyvolává otázky o tom, jak evoluce probíhá v prostředí s radiací, podobně jako vliv invazních druhů na ekosystémy. Vědci našli konkrétní genetické mutace, jež u některých vlků zvyšují odolnost vůči rakovině. Campbell‑Stanton uvádí, že tyto genetické oblasti hrají významnou roli v imunitní reakci proti rakovině nebo v protinádorové imunitní odpovědi savců. Projekt se snaží zjistit, jestli by tyto genetické poznatky šly využít při vývoji terapeutických aplikací pro lidské zdraví, což by mohlo mít dalekosáhlé následky.
Tato černobylská dědictví tak nejsou jen zdrojem poznání — nutí nás taky přehodnotit, jak chápeme život v extrémních podmínkách. Vědci se snaží zjistit, zda mutace vzniklé u těchto zvířat lze použít u lidí a jak by to mohlo změnit náš pohled na adaptaci a přežití v prostředích, která jsme dosud považovali za neobyvatelná. Vzniká tak nevídaná příležitost překonat limity, které nám zanechaly lidské chyby a přírodní katastrofy.
